1Téma 1 ze 7 · verze 3–5 let
Moje tělo patří mně
Moje tělo patří mně. Můžu říct, co je mi příjemné a co ne.
1 Přečíst — řekněte nahlas
Víš, komu patří tvoje tělo? Tobě. Tvoje ruce, nohy, bříško, vlasy, to všechno je tvoje.
Tvoje tělo ti umí říct, co se mu líbí. Když tě pohladím a je ti to příjemné, tělo je spokojené. A když se ti něco nelíbí, můžeš to říct.
Můžeš říct: „Nechci.“ Nebo: „Stop.“ A já tě poslechnu.
Kdyby se ti někdy něco nelíbilo, nebo bys nevěděl/a, co si o tom myslet, přijď za mnou. Můžeš mi říct cokoli.
A pamatuj si: nikdy za to nemůžeš. Nebudu se na tebe zlobit, že mi něco řekneš.
2 Vyzkoušet — otázka nebo hra
Hra „Moje!“: ukazujte na části těla a ptejte se: „Čí je tahle ruka? Čí je tohle koleno? Čí je tenhle nos?“ Dítě odpovídá „Moje!“. Na konci se zeptejte: „A komu řekneš, když se ti něco nelíbí?“
Na co se děti často ptají
Dítě se zeptá: „Takže už tě nesmím obejmout?“Můžete odpovědět: „Smíš, a moc ráda/rád. Kdykoli budeš chtít. A když zrovna nebudeš mít náladu, řekneš mi to a já to pochopím.“
Dítě se zeptá: „A co doktor? Ten se mě taky dotýká.“Můžete odpovědět: „Lékař se tě někdy dotkne, aby zjistil, co ti je. Bývám u toho já nebo jiný dospělý, kterému věříš, a lékař ti řekne, co dělá. Kdyby ti něco přišlo divné, řekni mi to.“
Dítě se zeptá: „Můžu říct ne i tobě?“Můžete odpovědět: „Ano. Když jde o tvoje tělo, třeba lechtání nebo pusu, zastavím se. Jen u věcí kvůli zdraví a bezpečí, jako je čištění zubů nebo pás v autě, rozhoduju já. Vždycky ti vysvětlím proč.“
3 Vrátit se k tomu
Při oblékání nebo koupání se mimochodem zeptejte: „Komu patří tvoje tělo?“ a nechte dítě odpovědět.
Poznámka pro rodiče. Nejvíc dítě naučí to, co zažije. Když při lechtání řekne „dost“ a vy hned přestanete, pozná, že jeho slovo platí. Nemusíte to nijak komentovat, stačí přestat. A mluvte klidně: tohle téma je o sebedůvěře, ne o strachu. O lidech, kteří ubližují, mluvit nemusíte.
1Téma 1 ze 7 · verze 6–8 let
Moje tělo patří mně
Moje tělo patří mně. Můžu říct, co je mi příjemné a co ne.
1 Přečíst — řekněte nahlas
Chci si s tebou chvíli povídat o tvém těle. Nic se neděje, je to normální povídání, jako když si povídáme o čištění zubů.
Tvoje tělo patří tobě. Ty víš nejlíp, co je ti příjemné a co ne.
Někdy se ti něco líbí, třeba objetí od babičky. A jindy se ti to samé nelíbí, protože jsi unavený/á nebo nemáš náladu. To je v pořádku. Můžeš to říct.
Platí to u lidí, které neznáš, ale i u lidí, které znáš a máš rád/a.
Když ti bude něco nepříjemné nebo nebudeš vědět, co si o něčem myslet, řekni mi to. Kdykoli. I kdyby ti to přišlo divné nebo trapné.
A kdyby se ti někdy stalo něco nepříjemného, nikdy za to nemůžeš ty.
2 Vyzkoušet — otázka nebo hra
Zeptejte se: „Vymyslíš tři věci, které jsou tvému tělu příjemné? Třeba teplá deka. A jednu, která ne?“ Potom: „Jak bys to řekl/a, kdyby ti to někdo dělal a ty jsi nechtěl/a?“
Na co se děti často ptají
Dítě se zeptá: „Takže už tě nesmím obejmout?“Můžete odpovědět: „Smíš, a moc ráda/rád. Kdykoli budeš chtít. A když zrovna nebudeš mít náladu, řekneš mi to a já to pochopím.“
Dítě se zeptá: „A co doktor? Ten se mě taky dotýká.“Můžete odpovědět: „Lékař se tě někdy dotkne, aby zjistil, co ti je. Bývám u toho já nebo jiný dospělý, kterému věříš, a lékař ti řekne, co dělá. Kdyby ti něco přišlo divné, řekni mi to.“
Dítě se zeptá: „Můžu říct ne i tobě?“Můžete odpovědět: „Ano. Když jde o tvoje tělo, třeba lechtání nebo pusu, zastavím se. Jen u věcí kvůli zdraví a bezpečí, jako je čištění zubů nebo pás v autě, rozhoduju já. Vždycky ti vysvětlím proč.“
3 Vrátit se k tomu
Při oblékání nebo koupání se mimochodem zeptejte: „Komu patří tvoje tělo?“ a nechte dítě odpovědět.
Poznámka pro rodiče. Nejvíc dítě naučí to, co zažije. Když při lechtání řekne „dost“ a vy hned přestanete, pozná, že jeho slovo platí. Nemusíte to nijak komentovat, stačí přestat. A mluvte klidně: tohle téma je o sebedůvěře, ne o strachu. O lidech, kteří ubližují, mluvit nemusíte.
1Téma 1 ze 7 · verze 9–10 let
Moje tělo patří mně
Moje tělo patří mně. Můžu říct, co je mi příjemné a co ne.
1 Přečíst — řekněte nahlas
Už jsi dost velký/á na to, abychom si o tomhle promluvili normálně, jako dva lidi.
Tvoje tělo patří tobě. Nikdo, dospělý ani dítě, nemá právo se ho dotýkat způsobem, který nechceš.
To neznamená, že je každý dotek špatný. Objetí, podání ruky nebo plácnutí po zápase jsou běžné věci. Jde o to, že máš právo říct, kdy ano a kdy ne.
Stejně tak mají ostatní právo říct ne tobě. To k sobě patří.
Někdy je těžké říct ne, hlavně někomu staršímu nebo někomu, koho máš rád/a. Proto ti říkám: kdykoli se něco stane nebo si nebudeš jistý/á, můžeš za mnou přijít. Neberu to jako žalování.
A kdyby se ti někdy stalo něco, co jsi nechtěl/a, není to tvoje vina. Ani kdyby ses nebránil/a, ani kdybys to řekl/a až po dlouhé době.
2 Vyzkoušet — otázka nebo hra
Zeptejte se: „Kdy je v pořádku, že se tě někdo dotkne, i když se nezeptá?“ (Lékař, když je u toho rodič. Někdo, kdo tě chytí, abys nespadl/a.) „A kdy bys chtěl/a, aby se zeptal?“
Na co se děti často ptají
Dítě se zeptá: „Takže už tě nesmím obejmout?“Můžete odpovědět: „Smíš, a moc ráda/rád. Kdykoli budeš chtít. A když zrovna nebudeš mít náladu, řekneš mi to a já to pochopím.“
Dítě se zeptá: „A co doktor? Ten se mě taky dotýká.“Můžete odpovědět: „Lékař se tě někdy dotkne, aby zjistil, co ti je. Bývám u toho já nebo jiný dospělý, kterému věříš, a lékař ti řekne, co dělá. Kdyby ti něco přišlo divné, řekni mi to.“
Dítě se zeptá: „Můžu říct ne i tobě?“Můžete odpovědět: „Ano. Když jde o tvoje tělo, třeba lechtání nebo pusu, zastavím se. Jen u věcí kvůli zdraví a bezpečí, jako je čištění zubů nebo pás v autě, rozhoduju já. Vždycky ti vysvětlím proč.“
3 Vrátit se k tomu
Při oblékání nebo koupání se mimochodem zeptejte: „Komu patří tvoje tělo?“ a nechte dítě odpovědět.
Poznámka pro rodiče. Nejvíc dítě naučí to, co zažije. Když při lechtání řekne „dost“ a vy hned přestanete, pozná, že jeho slovo platí. Nemusíte to nijak komentovat, stačí přestat. A mluvte klidně: tohle téma je o sebedůvěře, ne o strachu. O lidech, kteří ubližují, mluvit nemusíte.
1 ze 6 · hlavní
